Na místě dnešního obchodního domu Bílá labuť se v minulosti nacházely dva sladovnické domy s velkými zahradami, kterým se od roku 1653 říkalo „U bílé labutě“. Po velkém požáru v roce 1653, který zasáhl také tyto domy, následovala vleklá obnova obou těchto objektů.

Ve 30. letech 20. století si nemovitosti U bílé labutě koupil podnikatel Jaroslav Brouk, spolumajitel Brouk a Babka na Letné. Staré budovy dal zbořit a na místě nechal těsně před druhou světovou válkou postavit podle plánů architekta Josefa Kitricha a Josefa Hrubého funkcionalistický obchodní dům s obestavěnou plochou 70.000 m3 o celkové ploše 20.000 m2 a prodejní plochou 15.000 m2 a jemuž dal název Bílá labuť.

Vnitřní komunikace tvořila dvě pevná schodiště a 5 velkých osobních rychlovýtahů. Malou senzací byl eskalátor z přízemí do prvního patra, neboť se jednalo o první pohyblivé schodiště v Praze umístěné v objektu. Hlavní průčelí paláce tvořilo obrovské okno o rozměrech 30 x 18 m, zasklené neprůhledným stříbrošedým izolačním sklem, složené ze dvou tabulí čirého skla a výplně ze skelné vaty.

Evropským unikátem, zde poprvé použitým, byly pneumatické pokladny. Každé prodejní oddělení bylo spojeno speciálním potrubím s ústřední pokladnou v pátém patře. Obchodní dům byl slavnostně otevřen, pokud se to tak dá říci, ve smutné době 19. 3. 1939. Od té doby proběhlo několik změn a dílčích rekonstrukcí. Za bývalého režimu dům plnil stejnou funkci, a proto mohl být po revoluci dne 15. 8. 1990 přivítán 400.000.000 zákazník.